Znovu Sparťanem

Ahoj lidi, zdravím vás už z Česka, kam jsem se teď na týden přesunul. Klubová sezona mi skončila už před pár dny, během kterých jsem si trochu utřídil myšlenky, takže je teď ideální příležitost se trochu ohlédnout a podělit se s vámi o svoje pocity. Mám totiž za sebou sezonu, která sice nebyla úplně špatná, ale jeden tým byl holt lepší než my, takže nebyla také ani úplně povedená. Zakončili jsme ji v sobotu domácí remízou 2:2 s Lucernem, která to celé jenom podtrhla. Chtěli jsme poslední zápas vyhrát jednak kvůli fanouškům, kteří za námi celou dobu stáli, a i když se nám moc nedařilo, nepískali na nás. Navíc se loučilo několik hráčů, takže i kvůli nim jsme chtěli, aby se to povedlo.
Je to v Basilejí poslední roky taková tradice – náš druhý gólman Germano Vailati končí kariéru, záložník Davide Calla, zase odchází do Winterthuru. Oba jsou jedni z mála, kteří tady se mnou byli celé ty čtyři roky, a Germano byl vážně skvělý brankářský parťák. Před zápasem jsme jim udělali tradiční špalír a chtěli jsme se i kvůli nim rozloučit vítězstvím. Bohužel se to nepovedlo, i když o výsledek už jinak nešlo.
Právě kvůli loučení obou hráčů to pro mě bylo takové smutné, navíc jsem měl vždycky poslední zápas spojený s oslavami titulu, jenže letos se nic neslavilo. Pro mě to bylo poprvé po čtyřech letech. To léto, kdy jsem odcházel do Basileje, jsem vyhrál titul se Spartou, a pak třikrát v řadě ve Švýcarsku. Měli jsme sice po zápase takové společné posezení, ale bylo to zkrátka divné. Druhý den po zápase pak byla velká tisková konference, kde vedení Basileje oznámilo, že nebudou chtít mančaft oslabovat a rozpouštět. Tady bývalo zvykem, že se každé léto tým hodně obměňoval, ale teď je možné, že zůstane pohromadě. Protože hlavní motto další sezony bude vrátit titul zpátky do Basileje a také se dostat do evropských pohárů, protože z druhého místa ve švýcarské lize jdeme do 2. předkola Ligy mistrů, takže pokud se chceme dostat do hlavní fáze, čeká nás šest zápasů. Mně bylo řečeno, že je pro klub priorita, abych zůstal, měl bych být jedním ze základních kamenů, takže počítám s tím, že začnu za čtyři týdny přípravu v Basileji, a pak uvidíme, co se bude dít.
Ještě v neděli jsme se s manželkou a dcerou sbalili a vyrazili do Prahy. Možná vás to překvapí, ale jezdíme domů autem. Je to zhruba 700 kilometrů, díky německým dálnicím se to dá ujet za pět hodin, a když máte tolik věcí a dítě jako my, je auto lepší než letadlo. V Praze mám spoustu povinností, ale protože nás příští týden čeká ještě reprezentační sraz a soustředění v Rakousku, musím zůstat v kondici. Dovolená přijde na řadu až po reprezentaci. Tak jsem se domluvil se Spartou, která mi dovolila v úterý a ve středu trénovat s ní. Takže vám posílám po dlouhé době pozdrav zase z Letné!