Kanonády na závěr ligy

5:1, 4:2 a 6:1. Ne, tohle fakt nejsou výsledky ze švýcarské hokejové ligy – tohle jsou naši tři poslední výhry s Basilejí! Ve třech zápasech jsme soupeřům nasázeli 15 gólů! Naposledy ve čtvrtek, kdy jsme Bern zaslouženě porazili 5:1. A to jsme měli tolik šancí, že jsme nakonec mohli dát gólů mnohem víc. Byla to ukázka, v jaké formě teď jsme. Jasně, hráči Bernu už asi také po získání definitivní jistoty titulu trochu polevili, ale my jsme hráli fakt dobře. Celý první poločas jsme dominovali a v tom druhém jsme v tom pokračovali. Přišlo přes 30 tisíc fanoušků, hrál první s druhým, takže byla parádní atmosféra a my jsme udělali fanouškům radost.
Před zápasem předal Bernu Marek Suchý jako náš kapitán kytku a my všem hráčům pogratulovali k titulu. Za tu sezonu si to zasloužili. Je blbé, že skončíme druzí, ale zase musíme uznat, že měli fantastický rok. Kdyby u nás ve čtvrtek vyhráli a vyhráli by zbývající dvě kola, ještě by překonali rekord švýcarské ligy v počtu bodů za sezonu. Ten od loňska držíme my, protože jsme tehdy uhráli 86 bodů, takže jsem strašně rád, že jsme jim to nedovolili a aspoň ten rekord jsme si uhájili.
Najednou nám to jde. Od té chvíle, kdy bylo jasné, že už Bern nedohoníme, hrajeme skvěle. Třikrát jsme vyhráli a máme skóre 15:4. Asi je to tím, že už hrajeme bez tlaku, víme, že se neposuneme nahoru ani dolů. Najednou to do sebe zapadlo, dáváme hodně gólů, máme spoustu šancí a hrajeme hezký fotbal. Škoda, že to takhle nešlo dřív. Ale když nic jiného, je dobré, že i teď vysíláme vzkaz, že se s námi musí pořád počítat. Ne všechno se nám v téhle sezoně povedlo, měli jsme v ní taková dvě hluchá období, která bohužel rozhodla o tom, že po osmi letech poprvé Basilej nezíská titul, ale tím, že jsme teď ve formě, ukazujeme, že to byla náhoda a že příští rok bude zase lepší. Je to důležité i pro nás, potřebovali jsme zase trochu načerpat sebevědomí a dostat do sebe vítěznou mentalitu týmu, který je zvyklý, že vyhrává v každém kole.
Já jsem rád, že to ve čtvrtek dobře dopadlo i z toho důvodu, že mi už přes týden není moc dobře. Minulý týden jsem se nachladil, škrábalo mě v krku a bolela mě hlava, ale protože jsem neměl horečku, normálně jsem s tím trénoval. Před zápasem proti St. Gallenu jsme řešili, jestli vůbec nastoupím, nakonec jsem to odchytal, ale po zápase jsem měl zimnici a horečku 39 stupňů, takže jsem dva dny jenom ležel v posteli. Na Bern jsem tak šel v podstatě úplně bez tréninku.
Jediné, co mě v tom zápase naštvalo, byl inkasovaný gól v 89. minutě. Pořád čekám na svoji 13. nulu v sezoně, kterou bych překonal svůj loňský osobní rekord, ale už čtyři zápasy v řadě se nemůžu dočkat. Teď proti Bernu jsem s tím nemohl nic dělat, soupeř hlavičkoval úplně sám z malého vápna k tyči, jenže ten gól už pro nikoho nic neřešil. Štve mě to, ale ještě mám dva zápasy. Chtěl bych je oba vychytat s nulou, protože mi jde ještě o jeden rekord – proti Bernu jsem inkasoval 30. gól v sezoně. A předloni jsem skončil sezonu s 31 brankami, což je doteď můj osobní rekord ve Švýcarsku. Tak mi držte palce! Co myslíte, překonám ho?