Zpátky na hřišti!

Hola amigos!
Po osmi týdnech jsem se konečně zase dočkal a postavil jsem se znovu do branky! Dnes jsem poprvé od poloviny března trénoval v tréninkovém centru, takže znovu můžu dělat, co mám rád, i když je mi jasné, že cesta k normálu bude ještě dlouhá. Ale lepší než trénovat sám doma.
Španělská liga má návrat naplánovaný na čtyři etapy a teď jsme zahájili tu druhou, což znamená, že smíme trénovat na hřišti, ale ještě ne všichni pohromadě a navíc za přísných bezpečnostních opatřeních. Musíme přijet už převlečení, nesmíme do šatny, a když jsem dnes vystoupil z auta a šel na hřiště, musel jsem mít roušku a rukavice.
Každý máme také přesně stanovený čas, kdy přijedeme, abychom se nepotkali na parkovišti. Takže já dnes přijel v 9.20, o pět minut později přijel Bono a v 9.30 jsme už byli na hřišti. Tam musíme udržovat rozestupy a na hřišti musí být maximálně šest hráčů. V tréninkovém centru pak nesmí být naráz víc než 12 hráčů. Taky musíme mít každý svůj balon, který si musíme hlídat, takže na mě musel trenér gólmanů střílet pořád tím stejným míčem, který se pak po skončení tréninku dezinfikuje.
Všechno je teď naplánované na minuty, při příjezdu nám měří termokamerou teplotu a také jsme všichni museli v předchozích dnech podstoupit test na koronavirus. Co vím, všichni byli negativní. Je to pořád ještě hodně zvláštní, byl jsem zvyklý si s kluky pokecat, plácnout si a podobně, což zatím nemůžeme, ale jinak jsme brankářský trénink absolvovali v podstatě bez změny, v tom to my brankáři máme lepší. Hráči v poli třeba zatím nesmí jít do soubojů.
Na hřišti jsme strávili zhruba 40 minut, pak ještě 20 minut v posilovně, a na závěr jsem zase dostal tašku s čistým prádlem, ve kterém pojedu na trénink zítra. K normálu to má samozřejmě daleko, ale zase jsme aspoň o krok blíž k cíli, o který nám všem jde, a to je vrátit se k zápasům, protože fotbal milujeme a všem nám chybí.