Hola amigos!
Uf, musím se přiznat, že poslední dny jsem si užil sedadla v letadle víc, než bych si přál. V pátek nad ránem jsme přiletěli z Tanzanie do Sevilly, pár hodin jsem strávil doma a odpoledne jsem vyrazil na letiště znovu, tentokrát už ale s manželkou a dcerou – a společně jsme vyrazili do Prahy.
Výlet do Afriky byl náročný, ale zajímavý, tak jsem si říkal, že se k němu ještě vrátím a ukážu vám také pár fotek. To hlavní je, že jsme přátelský zápas s místním týmem Simba FC vyhráli 5:4, a sezonu jsme tak zakončili vítězstvím. Já jsem nechytal, což bylo v plánu, takže jsem nebyl nijak překvapený. Ten zápas měl dva úplně odlišné poločasy, v tom prvním jsme prohráli 1:3, my drželi míč, oni chodili do brejků a ze čtyř střel dali tři góly. V tom druhém jsme se naštěstí zlepšili a skóre jsme otočili. Nebylo úplně plno, ale 35-40 tisíc lidí na stadionu bylo, a myslím, že si to museli užít.
Pro mě to ale bylo zajímavé i z toho důvodu, že jsem poprvé zažil tu pravou Afriku. Tanzanie je 34. nejchudší země na světě, takže třeba s Marokem, které možná znáte z Afriky také, se to nedá srovnat. Chatrče podél cest, chudoba a špína – to v Tanzanii zažijete úplně běžně. V hlavním městě Dar es Salaamu je také hrozná doprava, všude jsou zácpy, takže jsme strávili v autobuse opravdu hodně času. I kvůli tomu jsme toho nestihli moc vidět, ale byli jsme se podívat v muzeu, a v podstatě kamkoliv jsme přijeli, tak pro nás místní měli připravenou takovou malou show, předvedli nám africký tanec a zazpívali nám. Bylo to skvělé, dokonce se pár kluků z týmu i přidalo, takže byla legrace a užili jsme si to.
Pro nás tenhle výlet do Afriky znamenal i to, že jsme museli všichni podstoupit očkování proti žluté zimnici, a hlavně jsme celou dobu preventivně polykali antimalarika, protože v Tanzanii se můžete snadno malárií nakazit, když vás štípne komár. Dokonce ty prášky musíme brát ještě týden, takže je vidět, že klub neponechal nic náhodě a bezpečnostní opatření byla velká. Jsem rád, že jsem to mohl zažít, ale je fajn být zpátky v Evropě.